Lov / Hunting

 

Jak už bylo zmíněno v historii, Barzoji byli vyšlechtěni a využíváni hlavně na lov. Často se jim říkalo "Ruští Vlkodavové" a jak už toto jejich označení napovídá, byli používáni hlavně na lov vlka, ale i lišek, zajíců, jelenů atd. Barzoje ovládali zkušení lovci, kteří seděli na koních a vedli je na dlouhých vodítkách, na kterých byli vždy tři Barzojové (někdy i dva).

Vždy to byli dva psi a jedna fena. Barzoji k sobě museli ladit nejen výškou, ale i barvou. Díky jejich husté a delší srsti byli výborně přizpůsobeni tvrdým klimatickým ruským podmínkám. Srst ovšem nesměla být až moc dlouhá, jelikož se barzoji museli dobře a rychle pohybovat a ne se kdekoli a za cokoli zachytit.

 

 
Konkrétní lov zvěře vypadal asi takto:

Zkušení lovci na koních, ještě s připnutými Barzoji na vodítkách, čekali připraveni na širokých a rozlehlých stepích a pláních Ruska a Sibiře. Mezitím jinde - a to v lesích, houštinách apod. byli vypuštěni psi - honiči, kteří měli za úkol vyhnat z lesů a houštin jeleny, lišky a zvěř. Tuto zvěř hnali honiči směrem k připraveným lovcům s Barzoji na rozlehlé pláně. Ještě než byla tato zvěř vyhnána z lesa ven, Barzoji již celé dění sledovali svým ostrým zrakem. V tu chvíli lovci na koních odepnuli své Barzoje z vodítek. Barzoji ihned vyrazili zezadu šikmo směrem k honičům, od kterých si zvěř přebrali. Díky rychlosti v běhu, se Barzoji brzy dostali vedle zvěře i před ní a pak už stačilo několik klíčových úchytů, kdy zvěř položili na zem, kde jí pouze drželi a čekali na příchod lovce - člověka. Nikdy nesměli kořist zakousnout!

 

Obdivuhodná byla spolupráce mezi psy - honiči a Barzoji - lovci. Ještě obdivuhodnější bylo, že člověk do lovu nijak nezasahoval. Pohyboval se pouze poblíž všeho dění. Pokud se stalo, že na místě nebyl, jeden z Barzojů se k němu vrátil a dovedl ho na místo, kde kořist drželi ostatní Barzoji a člověk si ji tam od nich přebral. Až potom Barzoji pokračovali v dalším lovu.

 

Lov vlka: 

Z různých mytologií víme, že vlk byl často označovám za velmi silné a mýtické zvíře. Ulovení vlka bylo vždy pro lovce velkou výzvou. Vlk je totiž velmi silné a hlavně chytré zvíře, které nebylo vůbec lehké ulovit. Vlk se musel nejprve vystopovat, nesměl se vyplašit, něsměl lovce ani zavětřit. Pokud se vlka podařilo objevit v lese, následoval stejný způsob lovu jako u zvěře. Honiči opět vyhnali vlka z lesa ven na širokou pláň, kde už čekali Barzoji. Pokud se podařilo vlka objevit už na pláni, člověk - lovec na nic nečekal a okamžitě Barzoje pustil. Pokud už lov probíhal a Barzoji na pláni už puštění byli, okamžitě vlka zbystřili a už jen zvolili správnou taktiku, zda ho obklíčit, zkřížit mu cestu, předběhnout ho anebo k němu jen přiběhnout ze strany a položit ho. Opět platilo, že ho nesmí zakousnout a jen držet. Člověk - lovec pak seskočil z koně rovnou na vlkův hřbet, kde ho buď jednou ranou nožem skolil a nebo ho jen svázal. Do tlamy mu dal mezi zuby dřevěný kolík. Svázaného vlka pak naložil na sáňě nebo vůz a odvažel si ho s sebou živého.

Barzoji museli být schopni vlka položit nejen při běhu, ale také ho museli být schopni i udržet do příchodu člověka. Samozřejmě pokud byli Barzoji dva, tři nebo víc bylo to jednodušší, ale stejně tak ho musel být schopen položit a udržet i jen jeden samotný Barzoj.

      

Měli na to několik jednoduchých pohybů a hodně využívali rychlosti a momentu překvapení. Pokud chtěli položit vlka, lišku a nebo zajíce při běhu, ať už běželi vedle kořisti, před ní anebo z boku, chytli kořist za hlavu na šířku temene a (nebo na krku) sklonili jí směrem k zemi. Lovené zvíře ihned po tomto zásahu skončilo na zádech, kde už bylo nutné ho jen udržet. Pokud bylo barzojů víc, jeden držel kořist pod krkem, druhý za ucho (tvář) a třetí za nohu, slabinu apod. a nebo běžel pro člověka, aby si kořist přebral. Pokud Barzoji lovili vysokou zvěř, jako jeleny, srnky apod. měli na to trochu jinou taktiku a to takovou, že při běhu chytali tuto kořist za nohy anebo jí zkrátka zkřížili cestu takovým způsobem, že zvíře okamžitě upadlo a než se stihlo opět postavit za nohy, Barzoji už kořist drželi a čekali na příchod člověka, kterému úlovek předali.

V 18. století se už lov stával hlavně společenskou prestižní událostí. Šlechta se přímo předháněla v pořádání honů, aby mohla předvést svě psy. Barzoje jste si totiž nemohli koupit, pouze ho dostat darem. Barzoj měl mnohem větší hodnotu než kráva nebo kůň. Tudíž, čím víc barzojů jste měli, tím váženější a urozenější jste byli. Avšak málokdy měla takto vážená a urozená rodina víc než jen jednoho nebo několik jedinců. Zlom nastal po druhé polovině 18. století a to založením chovatelské stanice Peršinkaja achota, ale to už se dostáváme zpět do historie Barzojů...

   

 

 

autor: Zuzka Hejtíková, Borzois dona Zuzia 

zdroj videa: Youtube.com

Za historické obrazy děkujeme Yurymu Gorbachevovi.