Historie / History

                               

    Vlajka se symboly Carského Ruska                                                  Erb knížectví Jaroslavna

 

 

Barzoj - Ruský chrt  

 

Barzoj je již devět století podstatnou součástí národní kultury ruských dějin. Francouzska kronika z 11.století dosvědčuje, že dcera velkovévody kyjevského Anna Jaroslavna měla ve své družině, která ji doprovázela do Francie na svatbu s Jindřichem  I., tři barzoje.Mezi majiteli a chovateli najdeme mnoho znamých osobností,cary i básníky: Ivan Hrozný, Petr Veliký, Mikuláš II., Puškin, Turgeněv. Velký význam mělo založení chovatelské stanice " Peršinkaja ochota" slavným chovatelem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem a správcem psince Dmitrijem Valcevem.

     Car Mikuláš II.   

 

Vznik plemene můžeme datovat na 16.století. Původně byli využíváni ke štvaní zvěře na delší vzdálenost, což se výborně osvědčovalo na rovných a rozlehlých stepích Ruska. Jejich osrstění bylo rovněž přizpůsobeno místním nepřiznivým klimatickým podmínkám. Barzoj se používal při lovu zajíců, lišek, jelenů, ale hlavně na lov vlka. Ne nadarmo se mu říkalo ruský vlkodav.

 

 

Nebyly žádnou výjimkou smečky čítající i několik stovek jedinců. Lov se stával zvláště ve druhé polovině 18.století prestižní záležitostí. Barzoje ovládali zkušení lovci, kteří seděli na koních a psy měli bna dlouhých vodítkách, na kterých byli vždy tři barzojové (dva psi a jedna fena). Psi k sobě museli ladit nejen výškou, ale i barvou. Jezdci na koních se přiblížili k lesu, kde se vlci vyskytovali a vypustili honiče. Tito psi vyhnali vlky na volnou širokou pláň a jezdec na koni pustil své barzoje. Dva z nich vlka dohonili a povalili na zem a pevně stiskli za ušima. Třetí barzoj držel vlka pod krkem dokud nepřijel lovec a vlka nespoutal. ale v žádném případě ho nesměl zakousnout.

 

U šlechty byli barzojové velmi vysoce ceněni. Neprodávali se - jiný šlechtic mohl barzoje dostat jen darem. Proto se šlechta předháněla v pořádání lovů, aby mohla předvést své psy.

 

 

Ve 20.století ruští šlechtici považovali barzoje za stavovský symbol, vnější projev své urozenosti a zámožnosti. Chrt měl v chudém Rusku větší cenu než kůň nebo kráva. Proto po "velké říjnové" byli stovky nádherných psů nemilosrdně likvidovány coby buržoazní přežitek. Vůdci revoluce měli brutální přístup ke všemu aristokratickému, ať to byla sama carská rodina, tak i ke všemu co k ní patřilo. Naštěstí ještě před první světovou válkou a osudnými událostmi, kterí na ní navazovaly, se barzoj dostal do mody i v západní Evropě, kde již vzniklo několik chovatelských stanic. I po revoluci se podařilo několika evropským a americkým chovatelům nakoupit v Rusku (převážně ze Sibiře) kvalitní psy a tak se postarat o zachování cenného genetického materiálu.

 


 

Platný mezinárodní standart barzoje vznikl v roce 1923.

Zapsán: F.C.I.-Standard č. 193 / 22.11.2006 / D, GB

 BARZOJ - RUSKÝ CHRT

(Russkaya Psovaya Borzaya)

 

V dnešní době je barzoj využíván jako  společenské plemeno a sportovní (dostihový) pes.

 

 

 

autor : Zuzka Hejtíková, Borzois dona Zuzia 

Za historické kresby děkujeme Yurymu Gorbachevovi.